Franz Timmermans bojuje o přežití. Fanatik prosazování „obnovitelných“ zdrojů a jeden ze strůjců současného energetického průšvihu v EU, udělal minulý týden veletoč, který by mu však neměl jeho židli zachránit.
Místopředseda EK najednou souhlasí s dočasným návratem k uhlí, protože jinak se nepodaří splnit „klimatické cíle“, které on a jeho souvěrci členským státům vnutili (zde). Čili se v žádném případě nevzdává svého zhoubného plánu na likvidaci bezpečně fungující evropské energetiky. Jen pochopil, že na pilu tlačí až příliš. Což by ho mohlo stát post a vliv. Který je pro něj určující hodnotou, protože bez vlivu by nemohl dál vnucovat lidem likvidaci automobilového průmyslu, zemědělství a větší a větší závislost na dovozu čínských fotovoltaických panelů a také na počasí.
Jeho momentální obrat je proto potřeba vnímat v kontextu. Jemu nejde o stabilní energetiku a fungující průmysl. Jemu jde jen o to, aby se udržel v křesle a mohl – příští rok na jaře – roztočit další kolo zelené agendy. K tomu potřebuje, aby se lidé v členských státech nezačali masově bouřit kvůli drahým energiím, nebo kvůli tomu, že jim je v zimě zima. Protože v přímém přenosu sleduje, jak demonstrují nizozemští zemědělci, kterým zelená vláda chce vybíjet dobytek a zavírat farmy. Také ve jménu klimatické víry, jejímž je Timmermans jedním z hlavních světových představitelů. Nizozemská vláda však šla ještě o kousek dál, když se pustila i do tažení proti emisím dusíku, tedy i dusíkatým hnojivům (což podstatně sníží úrodu, jak si nyní vyzkoušela Srílanka zde) a také skotu. Jeho stavy chce snížit o 30 procent a v některých oblastech má jeho chov úplně skončit (např. zde a zde). Což je ostatně i Timmermansův záměr. Ale lidé se tentokrát ozvali.
Proto tenhle pán obrátil. Ne proto, že by mu šlo o to, zda lidem bude, nebo nebude zima, či zda dokážou zaplatit účet za elektřinu. Neboť jeho konečným cílem je právě stav, ve kterém bude elektřina a teplo velmi pravděpodobně de facto na příděl. Aby nás k tomu mohl dál tlačit, potřebuje přežít letošní zimu. Jestli kromě toho například na hranicích EU probíhá válka, to už je mu úplně ukradené.
Je nesmírná škoda, že mu evropští politici, kteří si zachovali zbytky realismu, tenhle obrat dovolili. Bohužel, včetně Petra Fialy. Měli totiž bušit do Bruselu vší mocí a pořádně nahlas. Nejlépe společně. Jenže to si nikdo z nich nedovolil. Držet v této situaci „hubu a krok“ a čekat na nějaké jednání lze těžko nazvat jinak, než zbabělostí. A zbabělci nynější evropskou energetickou krizi, ani souboj s Ruskem nevyhrají. Jestli chtějí šéfové vlád ukázat odvahu, měli by odstavit Franze Timmermanse i celý Zelený úděl. Cesta k nezávislosti na fosilních palivech vede jinudy a je delší, než nám zatím vedoucí politici tvrdí. Čím dřív to pochopí
