Čísla z ČEPS jasně ukazují, že se Česko řítí do fatálního nedostatku elektřiny. Seriózní protiargumenty neexistují, protože by je ČEPS do svých studií musel zahrnout. Čas na záchranu se rychle krátí.
Podle modelů společnosti ČEPS, nejvyšší české autority v sektoru elektrické energie, bude tuzemská spotřeba elektřiny za 17 let dvojnásobná oproti dnešku. Místo zhruba 60 terawatthodin ročně to bude 112 terawatthodin.
„V roce 2040 by měly být v Česku tři miliony elektromobilů a 1,5 milionu tepelných čerpadel. Jestli k tomu chceme udržet průmysl a všechno ostatní, budeme muset tohle množství mít k dispozici,“ řekl v senátu na semináři „Dekarbonizace s lidskou tváří, aneb čím si posvítíme na transformaci?“ předseda představenstva ČEPS, Martin Durčák.
Bohužel, senátorů a poslanců se dostavilo pomálu. Takže neslyšeli, co to pro Českou republiku znamená, pokud bude k energetice přistupovat stejně, jako dosud.
ČEPS prezentuje čtyři scénáře budoucího energetického vývoje: Respondentní, Konzervativní, Progresivní a Dekarbonizační. Ty se mezi sebou liší termínem ukončení používání uhlí v energetice. Nejrychleji s uhlím končí ten Dekarbonizační, který by uvítali odpůrci uhlí. (Teplárenství by podle něj přešlo na plyn do roku 2029.) „Při naplnění dekarbonizačního scénáře bude v roce 2040 Česku po dobu 1000 hodin za rok chybět 2,7 terawatthodiny. Pro představu, to by znamenalo odpojit od elektřiny Prahu, Brno a zřejmě i Ostravu,“ upozornil Durčák na semináři. Praha, Brno a Ostrava jsou tři největší města republiky, ve kterých žije 1,93 milionu lidí. Tedy pětina české populace.
Jestli se v tuzemsku v podstatě okamžitě nezačnou stavět nové stabilně dodávající zdroje, dostane se Česko do energetické závislosti srovnatelné s tím, jak bylo závislé na dovozu plynu z Ruska. (Což je ovšem situace z dlouhodobého pohledu stále nevyřešená.)
„Pro dekarbonizační scénář Česko nutně potřebuje nové rychlé zdroje o výkonu 2,6 až 2,7 gigawattu. A roční dovoz 20 terawatthodin elektřiny,“ pokračoval šéf ČEPS (rychlé zdroje = plynové). Z toho je zřejmé, že Česko nesmí otálet se zavedením takzvaných kapacitních mechanismů. Tedy plateb za to, že budou v pohotovosti plynové a uhelné elektrárny, které budou čekat na to, až bude jejich výkon potřeba, protože nebudou dodávat občasné zdroje energie (OZE). Typickým příkladem jejich zapojení je každá noc, protože v jejím průběhu fotovoltika stojí. Bez ohledu na to, jaký je její instalovaný výkon. Nebo větrné elektrárny za bezvětří.
„Kapacitní mechanismy v EU nyní schvalují čtyři až pět let. Když k tomu přidáme dobu výstavby nového zdroje, tak ode dneška můžeme mít první zdroj právě v roce 2030,“ zdůraznil Durčák. Na mysli měl plynové zdroje, protože uhlí se EU rozhodla ukončit. Stůj co stůj. Což v případě České republiky znamená zvýšení závislosti na dovozu. Neboť plyn nemáme, na rozdíl od uhlí, žádný.
Durčák v senátu poukázal i na další, médii i politiky přehlížené souvislosti. „Dovoz 20 terawatthodin nás bude stát víc, než vlastní výroby 80 terawatthodin. Protože výrobci již nebudou mít elektřiny dost, aby jí dodali podle potřeb odběratelů. Takže budeme dovážet elektřinu z takzvané posunuté výroby, odložené spotřeby. Firmy ji místo všedního dne budou například spotřebovávat o víkendu. Takže posunou svůj výrobní cyklus. A to si samozřejmě nechají zaplatit,“ vysvětlil. Jedna megawatthodina nás v takovém aranžmá bude, podle projekcí ČEPS, stát 4000 korun. Jenže v březnu 2021 stejné množství elektřiny stálo zhruba 1500 korun. Tedy dvaapůlkrát méně.
Podle projekcí ČEPS, jež vycházejí pouze z oficiálních informací o dostupných kapacitách či jejich stavbě, budou mít v roce 2030 exportní potenciál pouze Němci, Francouzi a skandinávské státy. „Ale Německo chce veškeré své energetické přebytky vkládat do výroby zeleného vodíku, takže vyvážet elektřinu ve skutečnosti nebude schopné,“ připomněl Durčák realitu, o které se běžně nemluví. V roce 2040 už pak bude vývozu elektřiny schopná pouze Francie.
Podle Durčáka je jedinou cestou pro Česko co nejrychlejší stavba nových jaderných zdrojů. Protože ty občasné – vítr a slunce – nejsou schopné bezpečně a kontinuálně zajistit dodávku potřebného množství elektřiny.
