Tento kus země, který se vypíná východně od centra města nad řekou Ostravicí byl již samotnou přírodou předurčen, aby se stal kolébkou ostravského hornictví. Leží na karbonském okně a uhelné sloje tu vycházejí na povrch. Stačilo jen kopnout do země a kus krásného uhlí donést na patřičné místo.
Ve svém putování si toto místo přiblížíme
1) místopisem
2) geomorfologií
3) geologií
4) historií osídlení
5) historií zapsanou v nejstarších listinách
6) historií od nálezu uhlí v roce 1763 a 205 let nepřetržitého dobývání uhlí – 1787 – 1992
7) změnu krajiny pod tlakem jednotlivých etap průmyslové revoluce :
a) proměna poddanské vesnice ve vesnici/ městys a nakonec město hlavně horníků, žijících v hornických koloniích
b) asanace kolonií a budování sídlišťˇ po roce 1945 v Ostravě a hlavně po roce 1965 ve Slezské Ostravě (hornické kolonie Jaklovec, Kamenec , Zámostí, okolí Trojice, Františkov atd.)
c) vznik brownfieldů – Trojické údolí a Bezruč po roku 1992 a výstavby rezistenčních bytů v bytových komplexech a plošné zástavbě rodinnými domky po skončení uhelné těžby v roce 1992.
V prvním zastavení si nejdříve přesně definujeme místo. Dnes je Slezská Ostrava společným názvem 8 obcí. Rozkládá se od severu k jihu po délce 19 km a šířce 4 km od obce Antošovice na severu až po Kunčice nad Ostravicí na jihu. Rozkládá se na ploše 42 kilometrů čtverečních a má 21 tisíc obyvatel. Katastr samotné Slezské Ostravy má necelých 12 kilometrů čtverečních a žije na něm 7850 obyvatel. Katastr samotné Slezské Ostravy svojí plochou představuje 8,7% plochy městské čtvrti Slezská Ostravy, či jenom 5,6 % celého města.
Jinak tomu však bylo před 100 lety, kdy městys Slezská Ostrava dosáhl své největší hornické proslulosti. Byl hornickou – plebejskou části města s takřka 95 % slovanským, především českým obyvatelstvem. Bylo tady 17 hornických kolonií a 3 noclehárny. Počet pracujících na šachtách dosáhl v posledním roce před 1. světovou válkou, v roce 1913, 9 tisíc pracovníků při necelých 23 tisících obyvatel. Svým složením sociálním, národnostním a vesnickým charakterem hornických kolonií, bez centrálního náměstí, neměl ve Vídni naději se stát městem. Toho se dočkal až po vzniku Československé republiky, kdy pohledy sociální i národnostní nabyly jiný charakter. Usnesením vlády Československé republiky ze dne 17. září 1920 se stala Slezská Ostrava městem.
Když svou pozornost zaměříme na geologii a geomorfologii Slezské Ostravy zjistíme ,že toto místo se připravovalo na svou mimořádnou úlohu v ostravském hornictví po celé geologické epochy. Na svoje jméno, kolébky ostravského hornictví a největšího hornického města v Československu se připravovalo po dobu 300 – 320 milionů. Bylo to od karbonu. kdy dochází k opakované transgresi a regresi moře na severním okraji Laurasie cca 6 tisíc km jižně od dnešní Ostravy , tedy jižně od rovníku. Vznikají tady mořské usazeniny , které obsahují mořskou i brakickou faunu. Toto je důkazem občasné ingrese moře od S nebo SSZ na přímořskou pláň. Pod povrchem Slezské Ostravy jsou jílovce a jemnozrné až střednozrné pískovce. Slepence nacházíme výjimečně pod 1% . Je to v blízkosti Slezskoostravského hradu, Ve větších hloubkách, na přechodu slojí hrušovských a petřkovických vrstev přicházíme do styku s vlivem vulkanické činnosti vzdálených sopek. ( uhelné tonsteiny a smíšené vulkanicko- terigenní horniny – brousky a tufity.
Dříve než se vydáme na toulky minulostí Slezské Ostravy, podíváme se na ni z vyhlídkové plošiny věže Nové radnice Moravské Ostravy. Žijeme na přelomu 3 a 4 průmyslové revoluce a věhlas období 1 průmyslové revoluce ze Slezské Ostravy takřka úplně zmizel. Zůstala geomorfologie. Výška vyhlídkové plošiny – 73 m se svou úrovní přibližuje temeni hladnovského návrší. Celé toto návrší je součástí karbonského hřebenu, které tvoří již zmíněné ostravské souvrství. Vedle tohoto návrší, které vystupuje přes 70 m nad řeku Ostravici, je tu ještě návrší pod Ústředním ostravským hřbitovem, které vystupuje přes 65 m nad toky řek Ostravice a Lučina. Mezi nimi se nachází Trojické údolí – kolébka ostravského hornictví, kde bylo uhlí na podzim roku 1763 na výchozu patrně sloje Františka ze skupiny slojí porubských vrstev úředně objeveno. Karbonské okno sestupuje až k řece Ostravici ve třech rozsochách. Nejdál na severu, v blízkosti katastrální hranice s Muglinovem. Rozsoch a na Kamenci je v místech, kde ve výchozu karbonu byly zaústěna Jaklovecká dědičná štola. Druhá rozsocha je na severním okraji Trojického údolí v blízkosti Sýkorova mostu a stojí na ni Slezskoostravská radnice. Třetí rozsocha směřuje od Krematoria k Slezskoostravskému hradu, který je na ni celý postaven. Karbonský hřbet je vlastně erozivní zbytek daleko rozsáhlejšího geologického útvaru. Po svém vytvoření se vynořil z jižních moří a při pohybu pevninské kry k severu byl po desítky milionů let erodován. Ve třetihorách do euroasijského kontinentu narazily od jihu Afrika a Indie. Po srážce postupně vznikala horská pásma. Atlas v Alžírsku a Moroku, Pyreneje, Alpy, Karpaty, Kavkaz, Himaláje a pohoří v Indonésii. Při vzniku Karpat a Alp vzniklo v předpolí moře Tethys. Byl porušen a deformován slezskoostravský karbonský hřbet z kterého začala před cca 18 miliony 100 tisíci léty vytékat láva . Miocenní moře ji rozplavilo od Hrušova na severu po Kunčice na jihu a od Moravské Ostravy po Michálkovice. Od poloviny 19 století na obou jmenovaných místech vznikly lomy na čedič, Ten byl, hlavně Italy . štípán na štět, který byl používán na budování uhelných cest. Koňské povozy dopravovaly mezi léty 1847 – 1862 vytěžené uhlí ze šachet na uhelné nádraží v Hrušově ze vzdálenosti až 13 km. Odtud směřovaly především do Vídně a později do celé monarchie. Tato éra skončila v roce 1862 vystavěním báňské vlečky, t zv. SDF – Severní dráhy Ferdinandovy, která postupně propojila všechny doly a ty pak napojila i na Košickou tratˇ.
O bohatství karbonského souvrství nás přesvědčila ražba 3060 m dlouhé Jaklovecké dědičné štoly. Jaklovecké proto, že její ražba začínala pod západním svahem hladnovského návrší, Jaklovcem.
Jaklovecká dědičná štola byla ražena v letech 1829 – 1842, v tě době pro potřeby Vítkovických železáren, které nastartovaly tady 1 průmyslovou revoluci a udělaly z Ostravy velkoměsto. Od 30. května 1829 bylo postupně nafáráno 28 těžených slojí. Ze skupiny slojí svrchních hrušovských vrstev to bylo 5 slojí od první nafáráne Osmany po Günther a mořské patro Enny, 16 slojí skupiny slojí jakloveckých vrstev od sloje Leopold po sloj Barboru a její mořské patro a 7 slojí skupiny slojí porubských vrstev, od sloje Korunní princ po sloj Májová pod Ústředním hřbitovem. Po celé trase bylo 11 světlíků a jam.
0
0
