Flikování děr, to je to, co nyní dělají státy EU. Jde pouze o hledání co nejjednodušších cest k přežití, nikoli o skutečnou náhradu ruského plynu. Úspory k tomu samozřejmě patří, ale samy o sobě nejsou řešením.
Kdy už řeknou evropští politici lidem pravdu? A kdy lidem předloží něco, co je možné považovat za skutečný plán, jak budeme fungovat do konce letošní zimy a jak budeme fungovat v roce následujícím? Čím dříve to udělají, tím dříve budou lidé vědět, co je čeká. A budou vědět, na co se mají chystat. Prodlužování současné nejistoty je totiž tím nejhorším, co může politická reprezentace dělat. Což ostatně platí vždy, ne jen v nynější energetické krizi.
Mantrou politiků se od začátku ruské agrese na Ukrajinu stala tři tvrzení: za šílené ceny může válka, respektive soudruh Putin, hledáme alternativní dodávky plynu, musíme šetřit. Pravdou je z těchto tří dokola umílaných tvrzení jen to poslední. Protože ceny energií začaly rychle stoupat loni někdy touhle dobou. Válka začala až v únoru, bratru o sedm měsíců později. A v žádném případě to není nějaká Putinova válka, nýbrž ruská válka, neboť je zřejmé, že většina Rusů ji schvaluje. Alternativní dodávky plynu (i dalších ruských surovin) sice politice jistě hledají, ale současně musí sami vědět, že tyto možnosti jsou omezené. De facto totiž u plynu přicházejí v úvahu pouze dodávky zkapalnělého LNG. Jenže podstatné zvýšení jeho produkce není možné ani náhodou tak rychle, jak by státy v Evropě potřebovaly. Navíc, i kdyby možné bylo, není pro jeho skokově zvýšenou přepravu dost tankerů, a co je horší, v Evropě není dost terminálů na jejich příjem. Takže hledat alternativy sice politici můžou, ale reálně je v dostatečném množství najít nemůžou. Zbývají tedy úspory.
Jenže úspory, ač budou bolestivé, nedostatek plynu, potažmo elektřiny nevyřeší. Leč budou nevyhnutelné. Jenže – jestli se naplní obavy a Rus plyn vypne, nebo ještě víc omezí jeho dodávky – bude potřeba daleko rozsáhlejšího šetření, než nám zatím politici přiznávají. Budou také muset být opravdu promyšlené, aby měly efekt. A abychom je mohli přijmout za své. Typickým příkladem falešného šetřícího optimismu je ministr průmyslu Jozef Síkela, jenž prezentuje, jak se šetří elektřinou a plynem v budovách jeho ministerstva. Jenže šetření elektřinou v případě Česka nijak nesnižuje spotřebu zemního plynu, jelikož plyn v tuzemské elektroenergetice hraje jen marginální roli. A šetření plynem pouze v rámci ministerstva je dobré leda k naštvání úředníků.
Vláda musí předložit lidem jasný plán, kdy se začíná šetřit, jak se bude šetřit, jak se to bude kontrolovat, kolik se tak ušetří a co nám to jako státu umožní. Odkazovat se na nějaké regulační stupně odběru plynu, jak se tomu dosud děje, je úplně k ničemu. Protože každý soudně uvažující člověk si dá dohromady, že pokud má fungovat průmysl, což je nezbytné k zachování pracovních míst, nebude prostě možné regulovat odběr plynu domácnostem až úplně nakonec.
Stále doufám, že takový plán už od března leží v šuplíku premiéra Petra Fialy. Pane premiére, jestli ten plán máte připravený, myslím, že je čas nás s ním seznámit. Prosím. Leč je možné, že se mýlím a plán neexistuje.
Vypracování takového plánu by měli mít v rukou především energetici a ekonomové, které by doplnili logistici a také vojáci. Naopak by se k jeho přípravě neměli dostat politici a přes ně nejrůznější lobbisté. Politici by si pak měli vybrat, řekněme ze dvou variant. Tu vybranou prezentovat srozumitelně národu a stát za ní. Nedělat kličky, nepolitikařit, ale naopak jít příkladem.
O něco bližší představu o složitosti takových plánů je možné získat z rozhovorů iUHLI.cz na téma přípravy blackoutu zde, zde a zde. Je však zcela nezbytné je mít. Protože až se v lednu, nedej bože, dostaneme k tomu, že plyn mají domácnosti jen v noci a teplota v domácnosti nesmí překročit 15 stupňů, skokově stoupne zájem například o teplé bačkory, deky a gumové termolahve. Bude jich však pak na trhu dostatek? Ten plán fakt potřebujeme mít. A znát ho.
Nechcete to připomenout svým poslancům a senátorům?
4
0
