EU musí smazat víc emisí, než sama produkuje

Cesta k záchraně světového klimatu bude pro lidi v EU daleko těžší, než se dosud zdálo. Nikdo však nepochybuje o tom, že se to podaří.

Z nejlidnatějšího státu světa dorazil jednoznačný vzkaz: „Vedro nás spaluje a ohrožuje úrodu“ (např. zde). Stejný vzkaz mířil do světa i loni i v některých předchozích letech (zde). Co tahle opakující se zpráva znamená pro státy v EU? Nic menšíhi než to, že musí své klimatické úsilí znásobit a zrychlit. Nejlidnatější stát světa se totiž ve vypouštění skleníkových emisí nijak neomezuje. Nejen to, on jejich množství kontinuálně zvyšuje. Nyní jich má na svědomí asi tolik, jako celá EU, která jejich množství naopak systematicky snižuje. A uhlíkovou neutralitu Indie slibuje až 20 let po EU, tedy v roce 2050. To ale už, podle protagonistů zelené fronty, bude na záchranu klimatu pozdě.

Kdo jiný by tedy měl vzít na svá bedra starost o jeden a čtvrt miliardy vařících se Indů, než unie? Proč by jinak byla „klimatickým lídrem“ světa, jak sama sebe tituluje? Jestli chceme zachránit Indy i svět, nezbývá nic jiného. Naštěstí jsou známé způsoby, jak to udělat.

V podstatě jde o to rozšířit úspěšný unijní model, který kombinuje jasně dané termíny snižování emisí s jasně stanovenými dotačními fondy. To je základní kámen k úspěchu. Při stanovování termínů se nesmí brát ohled na technologické možnosti ani fyzikální zákony. Při zřizování dotačních fondů se nesmí zohledňovat ekonomická kritéria projektů, ani skutečné finanční možnosti těch, kteří do fondů sypou peníze. Teď ještě najít pár států, které si to nechají od EU zaplatit. Že by Rusko, nebo Saúdská Arábie, či snad Írán?

Tak a teď už vážně. Velké a seizmicky stabilní Německo v obavě ze zemětřesení a následné tsunami opustilo jaderné elektrárny. Evropští politici pod tlakem zelené fronty a údajů o vývoji počasí, často dovedně dezinterpretovaných, přikročili k drastickému omezování kapitalismu a životní úrovně s vírou, že dalšímu takovému vývoji počasí zabrání. Nejen v EU, ale v celém světě. Bez ohledu na to, kolik to bude stát a bez ohledu na to, že všechna jejich rozhodnutí nakonec stejně zaplatí jednotliví lidé. Svou chudobou.

Indie ale půjde ještě desítky let opačným směrem. Bude stavět jakékoli elektrárny, aby uspokojila hlad Indů po elektřině. Aby jim umožnila hospodářský růst. Co se děje jinde ve světě, je tamním vládám srdečně jedno. Nebo jim jejich vědci vysvětlili, že procesy, které probíhají na planetě, může člověk tak málo, že se klima změní, ať už bude Indie dělat cokoli. Tak proč by utrácela peníze za nějakou dekarbonizaci, když tam miliony lidí nemají co jíst? Podle stejného scénáře se ke „klimatu“ přistupuje i v Číně (třeba zde).  Podíl těchto dvou států na světových emisích se přitom blíží k 40 procentům. Dokáže to někdo vysvětlit Franzi Timmermansovi, nebo většině europoslanců? Nebo alespoň Petrovi Fialovi, premiérovi české vlády?

 

Přemysl Souček

0 0