O Mirkovi a jeho kouscích by se toho dalo napsat hodně. ale velmi často se stalo, že to nešlo nahlas reprodukovat. Přesto se stal na jednom důlním podniku neodmyslitelnou figurkou. Patřil mezi špičkové předáky v rubáni v 80 letech minulého století.
Jeho kolektiv v tehdejší době čítal až 70 pracovníků, Tito zaměstnanci se mohli na svého předáka kdykoliv spolehnout. Jeho heslem bylo „mým domovem je ztichlá putyka“. A tak rovnou ze šichty zapadl s kolektivem do hospody a někdy se stávalo, že šli rovnou na šichtu. Pochopitelně toto tempo nemohlo jeho tělo dlouho vydržel a jeho 
Životní orgány vypověděly službu.
Zakrátko poté odešel bez rozloučeni do nebeských hospod za svým novým kolektivem. Jeho kamarádi z práce se proto domluvili a uspořádali na jeho hrobě poslední rozloučení. Bez nadsázky lze říci, že to byla jedna z největších pijatyk, kterou nebožtíci na hřbitově zažili. Převážná část osádky si posedala kolem hrobu a připíjela na svého předáka Mirka. Z každé otevřené láhve byla rakev zkropena 1 dcl alkoholu, Druhý den ráno, když přišel hrobník zaházet hrob, nestačil se divit, Mezi věnci a kytkami našel část osádky vyhlášeného předáka. V jakém byli stavu., se nebudu rozšiřovat, to si každý čtenář domysli sám.
Z knihy: Grilování kuřat v dole aneb Veselé historky z hornictví
Autor: Ing. Jaroslav Čihař
Ilustrace: Josef Stružka
Vydala: Městská knihovna Havířov
Za přispěni: Nadace Landek
Nástup na hornické učiliště (video)
0
0
