Ze života Jaroslava Misky

Read Time:3 Minute, 53 Second
Ze života Jaroslava Misky
Jaroslav Miska

Teď už byl ale zase tady. Ten Miska, co se jako Jaroslav takřka přesně před čtyřiadvaceti lety narodil v kolonii na slezském břehu Ostravice Michalovi a Viktorii Miskovým a od té doby šel až dosud od jedné bídy k ještě větší. Dětství moc neužil.

„Můj tála byl horník – také na Trojici. Nezakusil na světě nic dobrého. Hlad. ústrky a kulku od celníků, kterou byl zasažen do nohy při historické demonstraci horníků roku 1894. Pak byl vyhozen z práce a marně se domáhal u soudu spravedlnosti. Ta tehdy byla jen pro ty, kdož měli dost peněz. Bída a strádání podlomily jeho zdraví, a tak roku 1926 zemřel. Bylo mi tehdy pět let.

Pro mou nemocnou matku to byla těžká rána, často nemohla ani dobře chodit. Bydleli jsme už tehdy ve Slezské Ostravě, nedaleko kostela, v malé světničce, velké tři král tři metry. Zdá se, že je to malá místnost, ale my, za tehdejší bídy. jsme si nemohli ani dovolit tam bydlet sami. Museli jsme si vzít podnájemníky, kteří tu s námi nocovali.

Zakoušeli jsme hodně zimy. Na uhlí nebylo a nedaleko se hromadily velké haldy, odkud vozili povozníci uhlí Chodit jsem tam a pokoušel jsem se kolem šachty sbírat paběrky. abychom doma nezmrzli. Nevyplatilo se mi to. Jednou mě přivedl domů strážník. Matka plakala, ale policajtem to nepohnulo.

-Jestli uvidím toho kluka sbírat ještě jednou u šachty uhlí, tak zavřu také vás! pohrozil a práskl dveřmi.

Od té doby jsem sbírat nechodil, zato jsme jednou museli obětovat celou postel. Spálili jsme ji a potom jsme spali na zemi. Dnes se zdá, že to všechno je neuvěřitelné, avšak je to strašná pravda. Chudák maminka. Když nemohla chodit, zůstával jsem u ni. Dodnes vděčně vzpomínám na hodnou paní učitelku, která přicházela k nám a učila mne doma. když zjistila, proč nechodím do školy. I tehdy byli někteří lide dobří, ušlechtilí, ale systém byl krutý nespravedlivý “

   Tolik několik ojedinělých vzpomínek. která byl později (lv r. 1951 ) ochotny zveřejnit. Z obrazů tehdejších malířů. ale i z románů a povídek Z Ostravska si však můžeme obrázek dotvořit a doretušovat.

   Zkušenost s polapením jisté byla odstrašující a věc komplikující, ale těžko si představit. že konečná, protože v tom případě bychom dnes měli asi jen těžko možnost psal dal. Aktéři by nám pomrzli a pomřeli hlady. Dřevo z rozřezané postele dlouho nevydrželo a ani vdovsky důchod a občasné milodary různých podpůrných spolků by je neuživily.

   Haldařili tehdy všichni. Ani pytláctví a nejrůznější drulıy pychu na panském nebyly vzácnosti. protože v e možnosti nezbývalo. Uhlí padalo občas z vozíků lanovky.když někdy nakladač přihodil víc a vyváželo se spolu s hlušinou na výsypky hald. Bylo by proti pudu sebezáchovy, kdyby ho tam nezaměstnáni a jinak postižení nechali. Jen na něj čekala spousta dalších. kterých s blížící se hospodářskou krizi. která v polovině 30. let vystřídala konjunkturu z předchozího desetiletí. přibývalo. Byli ochotni riskovat. ale taky se o „svá“ teritoria s jinými poprat.

   Je zřejmě. že ve své situaci nemohl ani Slávek zůstat pozadu. Jen na to bylo třeba jít jinak. Dá se předpokládat. že asi právě v téhle době si uvědomil důležitost určitého fenoménu – party. Dobré, spolehlivě party těch „správných hochů“. Takových. co pochopí, že když některé osobní zájmy podřídí prospěchu celku. budou mít každý víc než sám za sebe. Nic nového. Takových part samozřejmě bylo mnoho a jediný způsob, jak se prosadit znamenalo – byt lepši. A ne vždy vítězi sila. Správná kombinace- chytrosti, síly, organizace, schopnosti odhadnout, co v kom věží a dat mu správný úkol, spravedlivě rozdělit… To je sila kolektivu. A tomu ho učila paralelní škola kolonie a haldy, v níž se skládaly zkoušky z houževnatosti. psychologie. zlepšování taktiky a metod vedoucích ke zvyšování efektivity…

Těžko se dozvíme. jestli si Slávek takovou partu kolem sebe vytvořil, nebo si spíš uměl vybrat a přidat, se k té, kde se moll realizovat a vstřebávat zkušenosti, které si v  sobě ukládal do budoucna. Byl prostě tehdy jen jedním z ,,barbarů”. kteří rostlí v horším případě pro kriminál, v lepším pro šachtu. Ani k jednomu nebylo školního vzdělaní příliš zapotřebí. naopak – ve vzdělaných lidech číhá pro stávající pořádky” potencionální nebezpečí. Proto není od věci ještě jednou zdůraznit postavu nejmenované učitelky. které stalo zato se o takového kluka (a možná i více takových) zajímat a věnovat mu svůj čas. Už to. že si na ni mladý Miska vzpomněl ve chvílích. kdy ho zaplavovala první mohutná vlna nečekaných úspěchů, svědci o významu jej osobností pro jeho další vývoj a tím i pro tento příběh. Ale taky o určitém rysu jeho povahy.

Úryvek z knihy Rozsvěcení hvězd od Miroslava Vlčka

About Post Author

admin

Administrator
Share Button
0 0
Happy
Happy
0 %
Sad
Sad
0 %
Excited
Excited
0 %
Sleppy
Sleppy
0 %
Angry
Angry
0 %
Surprise
Surprise
0 %

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *