Od zahájení těžby na dole ČSM na Karvinsku v tomto roce uplyne 55 let. Dnes je to už poslední černouhelná šachta, která je pořád ještě v provozu, ale její začátky nebyly vůbec jednoduché. Na vlastní kůži to zažil Vladimír Špok. Byl u hloubení prvních metrů jámy.
Dobový dokument z 50. let ukazuje louky a taky kácení stromů. Místo, které důl změní k nepoznání. Vladmír Špok pamatuje první chvíle dolu Československé mládeže, tedy ČSM. Má album plné černobílých
Dnešníma očima vypadá až neuvěřitelně, že se důl podařilo vybudovat. Problémy byly s metanem, muselo se improvizovat, přepočítávat a plánovat. Důl se stavěl několik let. Kvůli všudypřítomné vodě byli v jámě promočení všichni. I když venku mrzlo.
„Nahoru se tím okovem jelo třeba čtyři, pět minut a to bychom zmrzli. Ta voda měla teplotu 32 °C, my jsme si vlezli do těch okovů po krk, vytáhli nás v té vodě, rychle jsme vyskákali a poklusem do koupelen, abychom nezmrzli,“ vzpomíná pan Špok.
Když byl na vznikajícím dole technikem, vzpomíná na nehodu, která vyřadila zvedací zařízení. Práce v 800metrové hloubce se ale zastavit nemohly, a tak se musel dolů po svých.
„A tak se mi stalo, že jsem profáral celou jámu 800 metrů po stoosmimetrových žebřících. Nahoru to bylo horší. Ale to jsou taková ta dobrodružství nových šachet,“ dodává s úsměvem.
Na šachtě prošel mnoha profesemi a funkcemi včetně báňského záchranáře. Dnes už je v důchodu a sleduje poslední fázi života posledního dolu na Karvinsku.
autor:
Martin Knitl
0
0
