U pomníku se třemi havíři v nadživotní velikosti na čestném místě hřbitova v Doubravě se v úterý 13. února konal pietní akt k uctění horníků a důlních záchranářů, kteří před pětasedmdesáti lety přišli o život při důlním neštěstí na Dole Doubrava. A jak podotkl v této souvislosti generální ředitel OKD Roman Sikora, výsledky tehdy byly bohužel nad bezpečností.
„Před tři čtvrtě stoletím stála série katastrof na Dole Doubrava život devatenáct horníků a pět záchranářů. Způsobil je souběh příčin, o nichž se dodnes vedou polemiky a které dosud nebyly jednoznačně určeny.
Tragédie byla navíc umocněna touhou tehdejšího režimu nalézt jednoznačného viníka za každou cenu. To vedlo k drakonickým trestům pro techniky i báňské inženýry, a i přes jejich pozdější zrušení to způsobilo nesmírné utrpení mnoha dalším lidem, dalším rodinám,“ uvedl Sikora.
K neštěstí na doubravské šachtě došlo 12. února 1949, kdy na noční šichtě v porubu vedeném do sloje Hubert vybuchl metan a vypukl požár. Z dvaatřiceti chlapů na pracovišti se jich podařilo zachránit pouze třináct. O den později při dalším z výbuchů zahynula i celá záchranářská četa. Exploze byly zaznamenány čtyři. Komunistický režim za to uložil v „monstrprocesu“ přednostovi revírního báňského úřadu Václavu Žaludovi a inspektorovi doubravského dolu Josefu Herelovi tresty smrti a báňským inženýrům Klimentovi Pavlů a Josefu Stozskovi doživotí. Poté, co se v roce 1954 odsouzení odvolali se zdůvodněním, že z nich státní bezpečnost vynutila přiznání mučením, byly oba tresty smrti zrušeny. To už stál na hřbitově v Doubravě dva roky památník tohoto neštěstí od akademického sochaře Jindřicha Wielguse.
„I z této obrovské tragédie ale vzešlo něco pozitivního: řada zlepšení, která už zachránila mnoho životů. Ze zkušeností získaných právě při řešení neštěstí na Doubravě a jeho následků čerpali zakladatelé stálých záchranářských sborů, jejich pokračovatelé a čerpáme i my dnes,“ řekl při pietním aktu generální
ředitel OKD. Konkrétně zmínil inertizaci dusíkem z povrchu, která byla v únoru roku 1952 použita na Dole Doubrava poprvé na světě.
„Výkon a vytěžené tuny nikdy nesmí být důležitější, než je bezpečnost těch, kteří pro nás v podzemí dobývají uhlí, jako tomu pravděpodobně bylo v tomto případě. Bezpečnosti našich lidí při práci na důlních pracovištích věnujeme neustálou pozornost a úsilí. Děláme vše pro to, aby všichni chlapi po každé šichtě vyfárali a vrátili se zdraví ke svým rodinám,“ upozornil Sikora. Připomněl i památku dalších devatenácti horníků a šesti báňských záchranářů, kteří zahynuli 7. května 1985 při výbuchu metanu v oblasti první kry 37. sloje Dolu Doubrava, jimž byla rovněž v pomníku na zdejším hřbitově instalována pamětní deska.
U pomníku se kromě zástupců OKD, obce Doubravy, společností PRISKO a DIAMO, Českého báňského úřadu a hornické veřejnosti sešli také regionální politici, představitelé Krajské hospodářské komory či institucí spřízněných s těžaři. Dorazili i někdejší ředitelé doubravské šachty Lumír Urbánek a Kazimír Golasowski. Náměstek moravskoslezského hejtmana Jakub Unucka při té příležitosti podotkl, že by si lidé měli stále uvědomovat přínos hornictví: „Spousta lidí z mladé generace bere teplo a elektřinu tak, že tady prostě je. Nemají ponětí, co za tím stojí, že v naší republice je polovina energie pořád ještě z uhlí.“
0
0
