Horník Vítězslav Hettenberger je v archívech jako doma
OSTRAVA Kde jinde se sejít s Vítězslavem Hettenbergerem, laureátem ceny Ostravská venuše 2006 za péči o industriální památky, než na slavné, byt už bývalé, ostravské šachtě HIubina. Vždyť tady pracoval dlouhých dvaatřicet let. Jako důchodce a hornický historik dnes v areálu národní kulturní památky, v majetku závodu Odra státního podniku Diamo, pomáhá při péčí o cenné historické dokumenty.
Vítězslav Hettenberger se narodil v roce 1928 v Ludgeřovicích. Po vyučení zámečníkem u firmy Slezák v Moravské Ostravě, studiu na průmyslovce a vojenské službě šel na radu táty, havíře z Oskara, Bettyny, Idy, Luise a HIubiny, dělat na šachtu. Od roku 1952 denně fáral na Hlubině jako zámečník do rubání. Už po roce ale potřebovalo vedení šachty obsadit novou funkci zřizovanou v revíru. Z mladého horníka se stal energetik. Za pochodu si doplňoval hornické vzdělání, včetně tzv. Energetického institutu, aby tento útvar řídil na Hlubině prakticky až do roku 1985.
„Další tři roky jsem čerpal důlní vody na tehdy ještě činné jámě Alexander v Kunčičkách. To byly krásné časy,“ vzpomíná Hettenberger. „Měl jsem dva knoflíky. Červený a zelený. třeba v roce 1988 jsem musel na Štědrý den do práce. A dispečer mi hlásil: Doufám, že se nebojíte. V celém OKR jste totiž jediný v dole vy. Inu, zvláštní pocit.“
Všestrannost. Určitě jedna z cenných lidských vlastností také u Vítězslava Hettenbergera. Profesor Karel Endel z Hornického ústavu Čs. akademie věd v Porubě ho znal ještě z HIubiny. Nebylo divu, že mu v roce 1989 nabídl angažmá. Nový odborný pracovník pomáhal při grantu na téma Rozpojování hornin. V rámci bádán v archívech poodhalil málem zapomenutý svět báňských dokumentů, starých důlních map a nesmírně cenných relikvií. Začal se hornickou historií zabývat hlouběji.
„Na archívy a jejich správce nedám dopustit. Všude mi vycházejí maximálně vstříc. V Ostravě, Opavě, Olomouci, Kunštátu u Brna, v archívech OKD i Vítkovických železáren. Našel jsem tam úplné poklady. Třeba kupní smlouvu Dolu Hlubina mezi olomouckým arcibiskupem a baronem Rothschildem nebo první horní zákon stvrzený císařem v roce 1854. Představte si, že se vídeňský monarcha podepsal česky! František Josef II Kopie těchto a řady dalších dokumentů máme tady na Hlubině,“ ukazuje Hettenberger s hrdostí na faksimile vzácných tisků na stěnách.
Jeho záběr je ovšem daleko širší. Besedy o historii hornictví a Ostravska pro penziony a kluby seniorů, práce ve výboru a redakční radě klubu přátel Hornického muzea, publikační činnost. Mimořádné úsilí věnuje pořizování kopií starých důlních map ostravskokarvinského revíru z moravských archívů. V současnosti sbírka patřící Hornickému muzeu OKD obsahuje 104 unikátní reprodukce map.. Díky moderní technice často kvalitnějších než originály. Jedna sada je určena pro výstavy, druhá uložena pro studijní a archívní účely. Zřejmě i realizace jedinečného projektu rozhodla o držiteli Ostravské venuše. Ceny, která nese od podzimu jméno Stanislava Vopaska.
„Standa mi byl velkou oporou. Zvláště v počátcích, kdy se na mě někteří dívali skrze prsty,“ vzpomíná Hettenberger na hornickou legendu. „Když mě doktor Štebel z Nadace Landek informoval o termínu předávání Vopaskovy ceny, tak jsem se ho ptal. A komu to budu předávat? A proč právě já? Moc si takové pocty vážím. I toho, že mohla být přítomna moje rodina. Zvláště manželka se mnou má hodně trpělivosti. Jen zkuste přinést domů stovku důlních map. Můj dík patří také kolegům z klubu přátel, z Hornického muzea i ze závodu Odra, státního podniku Diamo.“
TEXT A FOTO: Libor Vidlička
Poznámka autora:
Historik Vítězslav Hettenberger. patří ke stálým spolupracovníkům týdeníku Horník.
3
0
