České vlády v posledních 20 letech žily z podstaty a rozvoj energetiky zcela zásadně zanedbaly. Nedojednaly si v Bruselu nic a pasivně se podvolily klimatické hysterii. Emisní povolenky jsou nyní klíčovým problémem, který hrozí doslova položit na lopatky českou energetiku a pak i ekonomiku., napsal v komentáři pro Seznam Médium mluvčí Think-tanku Realistická energetika a ekologie Milan Smutný.
Ten upozorňuje, že stále rostoucí cena povolenek povede spolu se snižováním ceny elektřiny k nerentabilitě uhelných elektráren. Za ty ovšem Česko zatím nemá náhradu. Současně si ale nevyjednalo výjimky jako okolní země. Česká energetika tak čelí zcela zásadnímu průšvihu.
„Německo si před lety dojednalo v Bruselu systém tzv. kapacitních plateb, kdy řadu uhelných a plynových elektráren drží mimo trh, platí je v podstatě, jako kdyby fungovaly neustále, ale jsou ve stálé rezervě pro případ výpadku obnovitelných zdrojů, jichž má Německo dominantně v solárech a větru přes 140 GW (ČR 3 GW). Což se samozřejmě děje každou zimu. To, že Německo v minulých letech neplní a nadále emisní limity plnit nebude, je, zdá se, lhostejné. Přitom právě kvůli dekarbonizaci přece celá taškařice známá pod jménem Green Deal vznikla. Německo jen o málo emisně zaostává za sousedním Polskem, jehož energetika je z 85 % závislá právě na uhlí. Polská vláda si ale dokázala v Bruselu silně dupnout a dojednat si zvláštní podmínky, takže uhlí bude používat až do poloviny století, kdy se má rozjet zcela nová kapacita až 9 GW v nových jaderných elektrárnách, jejichž výstavbu vláda ve Varšavě už podepsala bez výběrového řízení jak s dodavateli z USA, tak z Jižní Koreje. Varšava už měsíce požaduje revizi emisních povolenek, Praha mlčí,“ napsal Smutný.
Ten současně varuje před tím, aby česká vláda nepodléhala chiméře, že českou energetiku spasí nárůst obnovitelných zdrojů a komunitní energetika.
„O skutečné kvalitě zdrojů rozhoduje fakt, jak jsou s to zajistit potřeby české elektroenergetiky v energeticky nejtěžších zimních měsících. Dle čerstvě publikované zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o výrobě a spotřebě elektřiny za 1. čtvrtletí letošního roku například v lednu 2023 se na celkové čisté spotřebě elektřiny podílely jaderné elektrárny ze 40,9 % a, uhelné (parní) z 45,8 %. Tyto dva stabilní zdroje jsou naprosto zásadní pro to, aby se pokryla špičková zátěž až 12 GW obvykle v zimní pracovní den. Když se pak podíváme na tolik vzývané solární a také větrné zdroje, nastává tvrdé vystřízlivění ze snu o světlých zelených zítřcích: v lednu 2023 dodaly větrné elektrárny o celkové instalované kapacitě 339 MW 1 % potřebné elektřiny a fotovoltaické zdroje o kapacitě 2082 MW pouhé 0,6 procenta,“ ukázal realitu na číslech Smutný.
Podle něj je nepředstavitelné, že by nám doslova za pár let měla vypadnout současná tuzemská kapacita 9,3 GW z uhelných elektráren.
„Čím ji nahradíme? Dovozem? Státní podnik ČEPS ve své každoroční analýze zdrojové přiměřenosti MAF CZ 2022 varoval, že deficitní elektřinu nebude při tvrdém dekarbonizačním scénáři s odstávkou uhlí ani odkud dovézt. Přebytek bude mít jen jaderná Francie a také po spuštění reaktorů Mochovce 3 a 4 Slovensko. Německem počítaný celoroční přebytek vyrobené elektřiny se ovšem bude vztahovat jen na léto, kdy z něho chce Německo vyrábět zelený vodík. Přece není možné, aby nám v zimních měsících už v roce 2026 či 2027 trvale chyběla polovina současné stabilních elektroenergetické kapacity se zásadními následnými tvrdými odstávkami průmyslu a omezováním domácností,“ zdůraznil Smutný, podle nějž musí začít vláda neprodleně konat, aby k takto černému scénáři nedošlo.
